Vraťme se do světa, kdy bylo televizní i jiné vysílání pouze analogové. Za jednu sekundu z vysílače odešlo padesát půlsnímků, aby se posléze v televizoru složily v pohyblivý obraz. Zároveň je to poměrně velké množství informací, přičemž ne všechny jsou nezbytné pro to, aby divák sledoval obraz. Do prázdných míst lze umístit digitální informace, které pak dekóduje televizor a zobrazí je na obrazovce.
V šedesátých letech se v rámci výzkumu a vývoje ARPANETu začalo experimentovat s rozdělováním dat na tzv. „packety“, tedy balíčky informací, jejich odděleným přenosem a následným složením v cíli. A právě tento způsob využívá i teletext na stávající infrastruktuře analogového televizního vysílání. Není tedy náhoda, že oba dva systémy se začaly používat a rozvíjet začátkem 70. let 20. století.
Pro úplnost ale dodejme, že teletext je čistě pasivní systém, kdy může uživatel data pouze přijímat. To, co se z dnešního pohledu může jevit jako interakce, tedy výběr čísla stránky k zobrazení, probíhá jen v přístroji. Možná si vzpomenete, že u starších přístrojů jste museli po zadání chvíli čekat, než byla daná stránka odvysílána. Moderní zařízení mají samozřejmě dostatek paměti na to, aby v ní mohly mít celý obsah daného kanálu.
Z dnešního pohledu to věru není moc dat. Teletextovou stránku tvoří 25 řádků po 40 znacích a maximálně jich lze mít 800. Jejich rozložení dané zvykem mám možná zůstalo i po letech zafixované v paměti: 100 je základní rozcestník, od strany 200 a dál jsou sportovní informace, 300 a následující patří televiznímu programu a tak dále, až po stranu 888, kde se dříve ukrývaly velice praktické titulky pro neslyšící.
Poslední mohykán
Tehdejší Československá televize začala s vysíláním teletextu v roce 1988, ale mnoho lidí ho má spojený s 90. léty, kdy internet ještě nebyl, nebo byl pomalý a drahý. Soukromé televize navíc měly své vlastní verze teletextu. Dálkový ovladač s čtveřicí barevných tlačítek se tak pro mnohé stal nejrychlejším zdrojem základních informací a také branou do digitálního světa.
Ale právě digitalizace je to, co nakonec zpečetilo osud tohoto zajímavého hybridu. Po přechodu na digitální vysílání totiž ve vysílaném signálu není „prázdné místo“, jsou to jen další data. Ale protože je jejich výroba i přenos ve srovnání s obrazem a zvukem zanedbatelně levná, teletext přežil i do digitální doby.
V roce 2019 však zpráva BBC o vypnutí teletextového vysílání, se kterým začala v roce 1974, spustila jakoby lavinu podobných rozhodnutí. U nás tak v roce 2020 vypnuly teletext televize ze skupiny Nova a Prima. Najdete jej tak už jen na kanálech České televize, která si naopak pochvaluje zájem o něj a rozhodně se jej rušit v dohledné budoucnosti nehodlá. I když si dnes většina lidí spojuje ona barevná tlačítka na ovladači spíše s hybridním vysíláním (HbbTV), stále máme možnost vidět, jak by vypadal „internet bez internetu“.
