V dnešním díle Stalo se se zaměříme na vesmírnou misi Challenger, která skončila katastrofou. Dnes je to také přesně 30 let, co byl Václav Havel zvolen prezidentem České republiky. Začneme u raketoplánu Challenger, který odstartoval 28. ledna 1986 z Kennedyho vesmírného střediska. V rámci mise měla být vyslána do vesmíru i první soukromá osoba – učitelka Christa McAuliffe, která měla dvakrát vystoupit v živém vysílání.
Start provázelo od počátku špatné počasí. NASA původní start odložila o týden kvůli chladnému počasí, avšak i v den startu byla neobvyklá zima a odpalovací rampa byla pokrytá ledem a rampouchy. Start rakety v takovém chladném počasí zatím nikdy neproběhl, byl tedy posunut o dvě hodiny s tím, že led roztaje. Challenger odstartoval 11:38 místního času. V prvních vteřinách se zdálo být vše v pořádku, jakmile však dosáhl raketoplán vyšší výšky, udeřil do něj silný boční vítr, který však po několika vteřinách ustal a raketoplán pokračoval ve stoupání.
Poté, co astronauti dostali příkaz, aby spustili motory na plný výkon, raketoplán za několik vteřin vybuchl a jeho kusy pomalu padaly do Atlantského oceánu. Raketoplán letěl pouhých 73 vteřin. Jelikož nikdo v tu chvíli netušil, zda někdo přežil, ihned byly na vodu vyslány lodě pro hledání kabiny. Pokud by však posádka výbuch přežila, kabina by narazila na hladinu oceánu v rychlosti asi 320 km/h a neměla by šanci přežít.
Komise se zabývala důvodem výbuchu přes pět měsíců a došla k závěru, že závada byla na pomocné raketě na pevné palivo. Tyto pomocné rakety byly smontované pomocí čtyř segmentů a připevněny stlačenou gumou. Při zážehu se pak tyto těsnící kroužky roztáhly a zabránily palivu dostat se ven. Kvůli chladnému počasí se však nejníže uložené těsnící kroužky neroztáhly. To způsobilo plamen šlehající z pomocné rakety ven, který upálil uchycení pomocné rakety k externí nádrži, tím se celá spodní část raketoplánu oddělila. Vrchní část pomocné rakety se vytočila a narazila do vrchní části nádrže, což vedlo k výbuchu.
Později se ukázalo, že výbuchu přímo na odpalovací rampě zabránila hliníková struska, která zacpala díru ve spojích. Při nárazu větru však byla vyfouknuta ven. Ukázalo se také, že tehdejší strojní inženýr Roger Boisjoly poukázal na fakt, že předchozí start Challengeru měl podobný problém, ale protože při vzletu bylo o něco tepleji, start ustál. Bohužel byl přehlasován a start se odsouhlasil. Při katastrofě zahynulo všech sedm astronautů – Michael J. Smith, Francis R. „Dick“ Scobee, Ronald E. McNair, Ellison S. Onizuka, S. Christa McAuliffe, Gregory B. Jarvis a Judith A. Resnik.
Přesuneme se do České republiky. 26. ledna 1993 byl Václav Havel zvolen prvním prezidentem samostatné České republiky a o týden později byl uveden do funkce ve Vladislavském sále, kde složil inaugurační slib. Zvolením tak dosáhl několika prvenství – stal se prvním prezidentem České republiky (zároveň i posledním prezidentem Československé republiky) a prvním demokratickým prezidentem.
Prezidentem byl dvě funkční období, tedy maximální možnou dobu. Podruhé byl zvolen 20. ledna 1998. Podle vaclavhavel.cz se během jeho období zasadil o vznik Senátu, Ústavního soudu a institutu Veřejného ochránce práv. Zasloužil se o vstup ČR do NATO (12. března 1999) a řešil také vstup do Evropské unie, kam Česká republika vstoupila v roce 2004. Po celou dobu se snažil o dodržování lidských práv, už jen proto, že on sám byl uvězněn kvůli tehdejšímu režimu, proti kterému se vymezoval.
Před jeho zvolením byl už lidem známý zejména jako odpůrce komunismu, což vyjadřoval mnoha způsoby. Stal se jedním z hlavních signatářů Charty 77 a později spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který sledoval politické vězně a snažil se o jejich propuštění. V roce 1979 byl se všemi členy VONS zatčen a později odsouzen za podvracené republiky. Po sametové revoluci založil Občanské fórum a po pádu komunistické vlády byl zvolen jako kandidát na prezidenta, kterým se později i stal.
