Vítejte u dalšího dílu Stalo se. Dnes si připomeneme Lajku – fenku, která se jako první živý tvor dostala na oběžnou dráhu Země, Karla Hynka Máchu a také se poprvé konala Velká pardubická. Vrátíme se v čase do roku 1957, kdy byla vypuštěna umělá družice Sputnik 2. Po úspěšné misi Sputnik 1 Sovětský svaz rozhodl o stavbě druhé družice Sputnik 2. Družice byla postavena během neuvěřitelných čtyř týdnů a 3. listopadu 1957 odstartovala na oběžnou dráhu Země pomocí nosné rakety R-7 z kosmodromu Bajkonur.
Na palubě družice byla Lajka – potulná fenka odchycená v Moskvě na ulici, původně měla jméno Kudrjavka a pro let byla cvičena s dvěma dalšími psy. Už když se let plánoval, neočekávalo se, že se Lajka vrátí na Zem, už jen z důvodu, že v té době k tomu nebyla technika. Původně se předpokládalo, že Lajka bude žít na oběžné dráze 7 až 10 dní a poté se jí přestane dodávat kyslík, čímž bude usmrcena. Dopadlo to ale mnohem hůře – kvůli poruše stabilizátoru teploty se v kabině zvedla teplota na 40 stupňů Celsia, Lajka tak zemřela na přehřátí a stres přibližně po 5 až 7 hodinách od startu.
Tato informace se dostala na veřejnost až v roce 2002, kdy ji uvedl jeden z vědců, který se na programu podílel. Do té doby bylo dle novareinna.com uváděno, že Lajka žila na oběžné dráze několik dní a poté zahynula na nedostatek kyslíku, případně to, že poslední jídlo v dávkovači obsahovalo jed, který ji uspal. Družice obíhala Zemi poměrně dlouho, až do 14. dubna 1958, kdy po 2 570 obězích vstoupila do atmosféry, kde shořela.
Lajka se tak zapsala do historie jako první živý tvor na oběžné dráze Země. Nebyla však prvním tvorem ve vesmíru. Hranici sta kilometrů jako první překonaly octomilky v roce 1947, které byly vyneseny do vesmíru německou raketou V-2 z USA. Jako první živí tvorové se z oběžné dráhy Země vrátili psi Belka a Strelka v srpnu 1960 v rámci mise Sputnik 5.
V tomto týdnu se také poprvé konala Velká pardubická, přesně 5. listopadu 1874, a vítěz tenkrát získal 8 000 zlatých. Soutěžilo celkem 14 koní a vítězem se stal hřebec Fantome s žokejem Gogerem Sayersem. Do cíle doběhlo pouze 7 koní. Velká pardubická se stala velmi oblíbenou a mimo válečná léta, rok 1968 a dva roky, kdy počasí nedovolilo závodit, se konala každý rok.
V současnosti se Velká pardubická koná každou druhou říjnovou neděli a její součástí je i velká přehlídka klobouků, které neodmyslitelně k dostihům patří. Dráha měří 6,9 km, má celkem 31 překážek a hlavní závod se běží 9 až 10 minut. Rekordně čtyřikrát vyhrál dostih kůň Železník s žokejem Josefem Váňou – ten celkově vyhrál 8krát. Nejznámější překážkou, kterou koně nesmí ani před závodem trénovat, je Velký Taxisův příkop neboli Taxis. Na této překážce docházelo a stále dochází k pádům a zraněním. V roce 1992 během Velké pardubické vběhli na trať demonstranti za práva zvířat, kteří chtěli upozornit právě na nebezpečnou překážku. V roce 1993 se Taxis upravil – byl snížen živý plot, příkop byl z části zasypán a úhel doskokové plochy byl zmírněn.
A připomene si také úmrtí Karla Hynka Máchy. Narodil se 16. listopadu 1810 v Praze a jeho vášní bylo cestování. Chodil většinou pěšky a soustředil se na přírodu. Společně s manželkou Eleonorou Šomkovou měli jednoho syna Ludvíka, který se bohužel nedožil ani jednoho roku. Karel Hynek Mácha si však syna užil ještě kratší chvíli, jelikož 6. listopadu 1836 zemřel. Eleonora se nedočkala ani svatby, která se měla konat o dva dny později. Jako příčina smrti je uváděna cholerina – mírnější forma cholery projevující se dávením a průjmy. Pravděpodobně se nakazil z vody při hašení požáru, který spatřil na konci října a při pomoci se nalokal vody, která nejspíše byla zdrojem nákazy.
V počátcích psal svá díla v němčině, až později se uchýlil k češtině. Jeho první báseň vyšla v časopise Večerní vyražení s názvem Svatý Ivan. Asi nejznámějším jeho dílem je Máj – jediná kniha, která vyšla za jeho života a je považována za vrchol českého literárního romantismu. Máj obsahuje 4 zpěvy a 2 intermezza. Dodnes patří mezi nejvydávanější české knihy. Jeho dalším známým dílem je román Cikáni, který se však kompletního vydání dočkal až v roce 1857. Hrob Karla Hynka Máchy naleznete na vyšehradském hřbitově.
