Dnešní díl bude o sametové revoluci, která 17. listopadu 1989 vedla k pádu komunistického režimu, a tak si připomeneme, jak se celá tato událost odehrála. Sametové revoluci předcházelo několik zásadních okamžiků. V 80. letech minulého století se celkově začal hroutit východní blok kvůli nespokojenosti občanů a k pádu železné opony přispěl také nově zvolený Michail Gorbačov do čela Sovětského svazu.
Po druhé světové válce (1946) se v Československu konaly volby, které vyhrála Komunistická strana Československa a v roce 1948 upevnili komunisté svoji moc díky státnímu převratu. Následovalo zastrašování občanů, vykonstruované politické procesy i takzvaná pětiletka, kdy bylo přesně naplánováno, kolik čeho bude vyrobeno. K částečnému uvolnění došlo díky Pražskému jaru, ale veškeré snahy o demokracii byly ukončeny vojenskou intervencí vojsk Varšavské dohody v roce 1968. Poté tu opět roky vládl tvrdý komunistický režim – tato doba se také označuje jako období normalizace a „nevhodní“ lidé byli ze stran odsunuti.
Důležitou roli sehrála i Charta 77, což byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala politickou i státní moc, v jejímž čele stál i podle hrad.cz Václav Havel. V 80. letech došlo v Československu k částečnému uvolnění, kritici režimu tak mohli vystupovat, avšak stále zde pevně vládl komunismus. V roce 1988 až 1989 se odehrálo několik protivládních demonstrací, mezi které patřila například demonstrace u příležitosti 20. výročí úmrtí Jana Palacha. Tyto demonstrace probíhaly mezi 15. až 20. lednem a byly brutálně potlačovány policií. Na této demonstraci byl také zatčen a odsouzen na pět měsíců Václav Havel.
V říjnu roku 1989 naplánovala organizace STUHA na 17. listopad vzpomínkovou akci k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty. Akce se měla konat v Praze na Albertově, kde se měla uctít památka Jana Opletala. Původně se měl konat pochod do centra města, ale aby výbor KSČ pochod schválil, změnil se směr na Vyšehrad. Aby nedošlo k potlačení či zakázání celé akce, na přípravě demonstrace se nepodíleli žádné disidentské organizace.
V pátek 17. listopadu 1989 byla dle rozkazu ministerstva vnitra vyhlášena mimořádná bezpečností akce, která měla v tento den udržet pořádek. Odpoledne se na Albetrově sešli studenti vysokých škol. Ze začátku byl počet lidí v rámci stovek, postupně však začal rychle narůstat. Manifestace začala v 16 hodin projevem Martina Klímy z Nezávislých studentů. Podle státní bezpečnosti bylo v čase zahájení na místě 15 000 účastníků. Před pátou hodinou pořadatelé vyzvali k pochodu na Vyšehrad, ke hrobu Karla Hynka Máchy. Část lidí však začala směřovat k Václavskému náměstí, jak bylo původně plánováno, a tak k hrobu dorazilo přibližně 10 000 lidí a po 18. hodině byla demonstrace oficiálně ukončena.
Po ukončení se však část demonstrantů (asi 5 000) rozhodla vydat dále směrem na Karlovo náměstí. Tento pochod se snažila SNB zastavit přehrazením Vyšehradské ulice, koridor byl však protržen a přístup do centra zablokovaly až přivolané posily. Průvod poté pokračoval přes Plaveckou ulici až k Národnímu divadlu. SNB měla zabránit průvodu dostat se k Pražskému hradu, nebo na Václavské náměstí. Policie zatarasila Most 1. máje, a tak se dav nemohl dostat k Pražskému hradu. Lidé se vydali na Národní třídu a pokračovali na Václavské náměstí.
Přibližně 10 000 demonstrantů bylo následně uzavřeno mezi dva policejní kordony. Demonstranti zasunovali za policejní štíty květiny a celkově demonstrace pokračovala nenásilně za provolávání hesla „Máme holé ruce“, demonstranti mohli jednotlivě odcházet. To se ale po osmé hodině večerní změnilo a policejní kordon začal postupně prostor zmenšovat. Veřejná bezpečnost a Odbor zvláštního určení poté začala surově demonstrující bít obušky.
Následující den se informace o brutálním zásahu začaly šířit mezi lidmi a začaly se organizovat stávky ve školách a v divadlech, bylo požadováno, aby se průběh zásahu vyšetřil. Byla také založena platforma Občanské fórum, která vyjádřila nespokojenost s vládou a požadovala odstoupení zkorumpovaných politiků a propuštění politických vězňů. V úterý 21. listopadu na Václavském náměstí demonstrovalo přibližně 200 000 lidí. Z balkonu paláce Hvězda promluvil Václav Havel, Václav Malý a Marta Kubišová, která zazpívala Modlitbu pro Martu a československou hymnu. Demonstrace se rozšířily po celé republice a symbolem se staly klíče, se kterými lidé cinkali.
10. prosince prezident Gustáv Husák jmenoval vládu, která byla poprvé od roku 1948 bez převahy komunistů a poté oznámil svoji demisi. Díky změně politického vývoje se začali někteří migranti, kteří před režimem utekli do zahraničí, vracet. 28. prosince byl přijat kooptační zákon, který dočasně umožnil dosazovat nové poslance bez voleb. O den později byl zvolen Václav Havel ve Vladislavském sále Pražského hradu československým prezidentem. Byl zvolen jednomyslně i komunistickými poslanci. Zvolení nového prezidenta zároveň ukončilo stávky.
