Pár let poté, co se uskutečnily první pokusy s ARPANETem, se začalo experimentovat ve snaze, jak dostat tuto technologii z univerzit a armády mezi obyčejné lidi. Jedním z prvních byl systém Community Memory, který byl spuštěn v roce 1972 v kalifornském Berkeley a využíval pevně připojené terminály umístěné v sousedství.
Právě komunitní rozměr bylo to, co BBS odlišovalo od dnešního webu. Svým modemem jste totiž „netelefonovali“ poskytovateli internetu, jak to bylo běžné ve webové éře, ale přímo na server, kde daná služba běžela. Většina zemí měla tehdy tarifikaci nastavenou tak, že místní hovory byly výrazně levnější než ty dálkové, případně byly zcela zdarma.
Systém BBS tak budoval ty nejužší komunity, které byly obvykle spjaty i fyzickou blízkostí – tedy protichůdný systém, než s jakým přišel později web, kde je z uživatelského hlediska jedno, jestli se připojujete k serveru v Americe nebo v Austrálii. BBSky tak o několik dekád předběhly všem důvěrně známé sociální sítě, a to také principem svého fungování.
Po spojení se serverem jste pak v textovém terminálu dostali několik možností. Tou nejběžnější bylo vyvěsit příspěvek, který pak uvidí všichni ostatní. I proto má systém v názvu slovo „nástěnka“. Vedle všemožných sociálních sítí je tento přístup nejlépe zakonzervován v diskusních fórech po celém internetu. Už tehdy se obecně začala řešit tzv. netiketa, tedy soubor pravidel, podle jakých se v novém prostoru chovat.
Jak rostly rychlosti modemů, začaly se rozšiřovat i možnosti toho, co dokázaly nabídnout BBSky. Vedle textů si uživatelé začali vyměňovat i obrázky, zejména populární byly animované GIFy, čím byly položeny základy dnešní subkultury memů. Multimediálních schopností využívala i média. Začaly vycházet první časopisy, ať už překlopením papírové verze, nebo čistě pro internet. A stejně tak se rozbíhala i distribuce softwaru, například v podobě sharewaru, kdy si člověk mohl stáhnout časově nebo funkčně omezenou verzi.
To vše stálo a padalo s kvalitou vytáčené připojení, která nebyla nikdy valná. Když pak přišel web, jeho celosvětový dosah, možnosti a jednodušší rozhraní pro masy, bylo o budoucnosti internetu jasno. A to včetně toho, že se se stane výrazně komerčním prostorem, který si postupně rozporcují velké korporace, pro něž bude uměle navozený pocit komunitní sounáležitosti jen uměle vyvolaným prostředkem pro udržení pozornosti a její monetizaci.
