Hubbleův vesmírný dalekohled byl vypuštěn 24. dubna 1990. Pojmenování dostal podle Edwina Hubblea, což byl americký astronom, který prokázal, že naše Mléčná galaxie není jediná ve vesmíru a že se vesmír neustále rozpíná. Pokud se díváme na velmi vzdálené vesmírné objekty, díváme se do minulosti. Proč? Jelikož světlu trvá i miliardy let, než k nám doletí. Vědci tak chtěli nahlédnout do těch nejvzdálenějších koutů vesmíru, kde se hvězdy a galaxie začaly teprve tvořit.
Než začal Hubbleův teleskop objevovat a zkoumat vesmír, byli vědci odkázáni na pozemní observatoře, které nemohly vidět to, co může objevit dalekohled z vesmíru. Hubbleův teleskop doprovázely ze začátku potíže, které bylo potřeba pro správné fungování vyřešit. Ve chvíli, kdy vědci získali první snímek, zjistili, že došlo k závažné chybě v optice – snímek byl celý rozmazaný. Zrcadlo bylo špatně vybroušené a nemělo správný tvar. Na Zemi se tato chyba nezjistila, jelikož nebyla obě zrcadla testována zároveň.
V době, kdy byl Hubbleův teleskop vypuštěn, se již přemýšlelo o jeho následovníkovy – teleskopu Jamese Webba. Práce se však po zjištění chyby na Hubbleově teleskopu zastavila. Bylo potřeba nejdříve dalekohled opravit. Jelikož je umístěn na oběžné dráze, byla k němu pro opravu vyslána posádka. Ačkoliv byla operace ve vesmíru nesmírně obtížná – podařila se a Hubbleův teleskop začal poskytovat v té době nejlepší, nejostřejší a nejvzdálenější snímky z celého vesmíru.
Hubbleovo hlavní zrcadlo má v průměru 2,4 metru, pro pozorování raného vesmíru však bylo potřeba většího zrcadla, který měl poskytnout právě dalekohled Jamese Webba. Jméno dostal po dřívějším administrátorovi NASA, který se podílel na programu Apollo. A proč Hubbleův teleskop nevidí nejvzdálenější galaxie? Jsou pro něj neviditelné. Jak se vesmír rozpíná, světlo se v něm natahuje, a to nejvzdálenější k nám dorazí jako infračervené. Jedná se tedy o tepelné záření, které není možné z oběžné dráhy pozorovat, jelikož Země neustále vypouští teplo. Tým tak musel vymyslet, jak dostat obrovský infračervený dalekohled s co největším zrcadlem do vesmíru.
Teleskop Jamese Webba byl vypuštěn 25. prosince 2021 do Lagrangeova bodu 2. V tomto místě je dostatečně daleko od tepla Země, ale zase je blíže Slunci. To vědci vyřešili sluneční clonou o velikosti tenisového kurtu, která je neustále natočena směrem ke Slunci. Jejích pět vrstev, mezi nimiž je prostor vyplněn vakuem, zařídil to, aby zůstal teleskop udržován při teplotě pod -223 °C.
Webbův teleskop má šestiúhelníkové zrcadlo potažené zlatem složené z 18 segmentů a měřící 6,5 metru. Je schopen vidět objekty až 100krát slabší než Hubbleův teleskop. Zrcadla jsou tak přesná, že pokud by byla použita na Zemi, dokázala by zaznamenat tepelný otisk čmeláka na Měsíci. To dle NASA znamená, že dokáže najít hvězdu, která je stará 13,5 miliardy let. Jelikož velikost zrcadel byla větší, než co bylo možné dostat do rakety, vědci je složili a ve vesmíru se pak zrcadla rozložila a postupně nastavila. Výroba těchto zrcadel zabrala 8 let.
Jeho čtyři vědecké přístroje jsou schopné pozorovat vesmír v celém světelném spektru v doposud nejlepším rozlišení. Teleskop před vypuštěním prošel mnoha testy – v tomto případě bylo jasné, že pokud by cokoliv nefungovalo, nebylo by možné k němu doletět a opravit ho, jelikož se nachází 1,5 milionu kilometrů od Země. Teleskop však funguje bezchybně a od července nám poskytuje nové vědecké objevy.
