Vítejte u dalšího dílu Stalo se, kde si připomeneme narození jednoho z našich nejznámějších spisovatelů – Karla Čapka – a potopení lodi Costa Concordia. Začneme v Česku, tedy v té době v Rakousku-Uhersku. 9. ledna 1890 se v Praze narodil Karel Čapek. Po absolvování základní a střední školy získal doktorát z filozofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
Karel Čapek od svých 21 let trpěl vzácnou Bechtěrevovou nemocí, která postihuje pouze asi 1 % lidí. Jedná se o chronické zánětlivé onemocnění postihující především páteřní obratle, což způsobuje ztuhlost, bolesti a nižší pohyblivost. Kvůli tomu nemusel Čapek nastoupit do armády a bojovat v první světové válce.
Po studiu pracoval jako vychovatel ve šlechtické rodině, poté se stal domácím učitelem. Velmi brzy ho však začala zajímat novinařina a stal se redaktorem hned v několika denících a časopisech (Národní listy, Nebojsa, Lidové noviny). Mezi lety 1921 až 1923 pracoval jako dramaturg a režisér ve Vinohradském divadle. Se svým bratrem Josefem také podnikali pravidelná páteční setkávání osobností politického a kulturního života. Účastníci se všeobecně nazývali pátečníci, do kterých například patřil prezident T. G. Masaryk nebo Edvard Beneš.
Svou literární tvorbu započal ještě před první světovou válkou. V jeho dílech jej ovlivnilo jeho vzdělání a také věda/technika, která byla v té době na vzestupu. Do děl jako R.U.R., Krakatit a Továrna na absolutno se propsaly obavy z toho, že technika bude mít jednou moc nad člověkem. Čapek byl také prvním, který použil slovo robot (v knize R.U.R). Mezi jeho další známá díla patří Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Válka s Mloky, Ze života hmyzu a Bílá nemoc. Psal také pohádky – nejznámější je nejspíše Dášenka čili život štěněte.
Karel Čapek zemřel 25. prosince 1938 na plicní edém. V srpnu toho roku dostal chřipku, ke které se později přidal zánět ledvin a zápal plic. Pokud by se dožil okupace nacistickým Německem, které proběhlo za několik měsíců, byl by zatčen gestapem. Pohřben je dle karelcapek.cz na Vyšehradském hřbitově v Praze.
A nyní se přesuneme o téměř století dopředu. 13. ledna 2012 ztroskotala výletní loď Costa Concordia najetím na útes. Jednalo se o luxusní výletní loď, kterou provozovala společnost Costa Cruises. Loď měla celkem 17 palub, 563 pokojů, 5 restaurací, 13 barů, 4 bazény, lázně, kino, divadlo, kasino, diskotéku a sportoviště. Byla schopná pojmout až 3 700 cestujících a 1 100 členů posádky.
V osudný den pátek 13. ledna 2012 bylo na palubě celkem 4 252 lidí z celého světa a loď plula kolem pobřeží Středozemního moře. Poté, co se loď přiblížila k ostrovu Giglio, narazila do podmořského útesu. Voda zaplavila strojovnu, a to zapříčinilo výpadek napájení. Kapitán lodi Francesco Schettino nařídil evakuaci pozdě. Mezitím však cestující upozornili příslušné orgány a k lodi byly vyslány záchranné lodě.
Evakuace osob trvala přes 6 hodin a většina byla v pořádku dopravena na břeh. Pohřešované osoby se však hledaly i několik měsíců po nehodě. Kapitál lodi byl zatčen a obviněn ze zabití lidí na základě ztroskotání lodi, neposkytnutí pomoci a neopuštění lodi jako poslední. Později byl ještě obviněn za to, že úřadům neuvedl správně rozsah katastrofy a opustil cestující.
Společnost Costa Cruises nabídla všem cestujícím odškodnění ve výši asi 11 000 eur (264 000 Kč). Tuto částku přijala asi třetina cestujících. Při neštěstí zahynulo celkem 32 lidí. Kapitán byl odsouzen k 16 letům vězení za zabití z nedbalosti a předčasné opuštění lodi. Tento rozsudek podle britannica.com potvrdil italský nejvyšší soud v roce 2017.
