Vítejte u dalšího dílu Stalo se. V dnešním díle si povíme o spisovateli Jaroslavu Seifertovi, který jako jediný v historii Česka získal Nobelovu cenu za literaturu, a také si připomeneme start mise Apollo 7, jenž se v přímém přenosu vysílal v televizi. Začneme Jaroslavem Seifertem. Narodil se 23. září 1901 v tehdejším Rakousku-Uhersku a dětství strávil v Praze na Žižkově.
Střední školu nedokončil kvůli absencím, kdy raději místo výuky trávil čas procházkami po Praze a čtením. Na začátku roku 1928 si vzal Marii Ulrichovou a z jejich manželství vzešly dvě děti – Jana a Jaroslav. Ve 20 letech mu podle nobelprize.org vyšla první básnická sbírka Město v slzách a v tom samém roce vstoupil do Komunistické strany Československa a začal pravidelně psát do nově založeného listu Rudé právo, a to až do roku 1929. Právě v roce 1929 byl z KSČ vyloučen z důvodu, že podepsal protestní dokument Manifest sedmi. Následující rok začal pracovat jako kulturní redaktor v deníku Právo lidu a vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické. Za druhé světové války působil v Národní práci, po válce pak v odborářských novinách Práce.
9. září 1968 veřejně vystoupil v Československé televizi proti invazi vojsk Varšavské smlouvy a v roce 1969 obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Jelikož Seifert veřejně hlásal své postoje, po nástupu normalizace se musel stáhnout do ústraní a nová díla mu začala vycházet až na konci 70. let, kdy výměnou za vydávání jeho děl se neměl podílet na veřejných peticích a jejich podepisování. To však Seifert opakovaně porušoval, například podpisem Charty 77.
V roce 1984 obdržel Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu. Kvůli jeho špatnému stavu však cenu za něj přebrala dcera. Mezi jeho nejslavnější díla patří například Na vlnách TSF, Všecky krásy světa, Maminka, Morový sloup, Píseň o Viktorce nebo Město v slzách. Jaroslav Seifert zemřel ve věku 84 let a pohřben je na hřbitově v Kralupech nad Vltavou.
A z České republiky se přesuneme až do vesmíru. Program Apollo vedený agenturou NASA probíhal od roku 1961 až do roku 1971. Cílem bylo dostat lidi na Měsíc a zpět. Před slavným přistáním Apolla 11 se odehrálo několik startů bez posádky, později i s posádkou a právě 11. října 1968 odstartovala mise Apollo 7, která jako první v rámci programu Apollo na palubě vezla tříčlennou posádku.
Tato mise měla ještě jedno prvenství – byl to první americký let, který se vysílal živě v televizi. Posádku tvořili astronauti Walter Schirra, který byl velitelem mise, Donn Eisele – pilot velitelského modulu a Walter Cunningham – pilot lunárního modulu, ačkoliv lunární modul nebyl součástí této mise. Tito astronauti také tvořili záložní posádku pro Apollo 1, která nikdy do vesmíru neodstartovala, jelikož při testování kosmické lodi došlo k tragédii, kdy v kabině vypukl požár a tříčlenná posádka uvnitř zemřela udušením. Apollo 7 odstartovalo na nosné raketě Saturn 1B a mise byla úspěšná. Po dobu letu proběhlo živé vysílání celkem sedmkrát a ze záznamu jej vysílala později i Československá televize.
A co dalšího se v tomto týdnu stalo? 13. října 1972 došlo k pádu letadla v argentinských Andách. Pokud vám tato informace nic neříká, možná vám trochu pomůže film z roku 1993 – Přežít. Na palubě letadla byl uruguayský národní ragbyový tým, který mířil na zápas do Santiaga. Kvůli špatnému počasí zvolil pilot alternativní trasu, která bohužel také nebyla dobrou volbou. Letadlo při prudké turbulenci ztratilo výšku a letadlo se zanedlouho zřítilo na zem.
12 lidí zemřelo při pádu a dalších 6 během následujících dní. Ostatní přežívali v prostředí, kde teplota ani přes den nevystoupala do plusových hodnot. Jelikož přeživší trpěli hlady a pomoc se stále nedostavovala, uchýlili se v rámci záchrany ke kanibalismu. Pátrání po letadle bylo ukončeno po 12 dnech, přeživší se tak museli zachránit sami. Trojice nejsilnějších se vydala hledat pomoc a uspěla. Ze 45 lidí na palubě přežilo 16 neuvěřitelných 72 dní ve troskách letadla.
