V dnešním díle o vyvracení mýtů se podíváme na zlozvyk, kteří jedni milují a druzí nenávidí. Řeč je o praskání neboli křupání kloubů. Pokud patříte mezi ty, kteří si libují v praskání kloubů, zvuk vám nejspíše nevadí. Jestliže se ale nacházíte mezi odpůrci, zvuk vám nejspíše způsobuje husí kůži. Pravděpodobně jste i zaslechli informaci, že praskáním kloubů si způsobíte artritidu. Jak to tak ale zatím vypadá, tento mýtus si nejspíše vymysleli ti, kteří zvuk praskajícího kloubu nemohou ani slyšet. Studie totiž hovoří jinak.
Jak prasknutí v kloubu vznikne?
Většina lidí tento zlozvyk popisuje jako uvolnění kloubu na rukou. Kloubní spojení na prstech se nazývají metakarpofalangeální klouby a prasknutí vznikne podle arthritis-health.com díky synoviální tekutině, která pomáhá promazávat klouby. Lupnutí vznikne ve chvíli, kdy bubliny plynu v kloubní tekutině prasknout po stlačení, které vznikne ohnutím nebo natažení prstu. Prasknutí daného kloubu jde vždy jen jednou, poté je potřeba 15 až 20 minut počkat, než se bublinky plynu rozptýlí a kloub se vrátí do původní polohy.
Vzniká tedy praskáním artritida?
Tato otázka vedla mnoho lékařů a vědců k tomu, aby provedli rozsáhlé studie a dostali jasné odpovědi. A výsledkem je, že tento zlozvyk vás k artritidě nepřivede. Podle zveřejněné studie, která sledovala kloubní změny při pravidelném praskání, nebyly zjištěny žádné důkazy o tom, že by praskání vedlo k degenerativním změnám.
Další studie, která byla zveřejněna už v roce 1990, zjistila, že 74 dobrovolníků, kteří se zúčastnili studie, mělo po pravidelném praskání kloubů v průměru nižší sílu v rukou než 224 zbývajících, jež lupání kloubů prováděli občas nebo vůbec. Kromě toho u nich docházelo k častějším otokům rukou. Rozvoj artritidy však ani v této studii nebyl spojován s praskáním kloubů. Výsledkem tedy je, že lidé, kteří si pravidelně praskají klouby, mohou mít slabší úchop a mohou jim otékat prsty či ruce.
A co když už artritidou trpíte?
Existují dva hlavní druhy artritidy – zánětlivá a degenerativní (osteoartitida). Většinou se nemoc rozvine po opotřebení kloubů, ale roli hraje i genetická predispozice a rodinná anamnéza. Rizikovým faktorem je také obezita, jelikož jsou klouby daleko více namáhané.
Pokud už máte v určitém stádiu rozvinutou artritidu, podle revmatologa Dimitriose Pappade, který pracuje v Centru pro artritidu Johns Hopkins, praskáním kloubů tuto nemoc nijak nezhoršíte. Může ale docházet k vedlejším zraněním, jako je poranění vazů.
