DVB-H mělo propojit mobily a televizní vysílání. Nepovedlo se, alespoň zatím

Slepé uličky
DVB-H mělo propojit mobily a televizní vysílání. Nepovedlo se, alespoň zatím
Fotografie: Siemens

Od chvíle, kdy mobily přestaly sloužit k pouze k telefonování a dostaly barevný displej, se přímo nabízelo, aby mohly sloužit i jako přenosné televizní přijímače. Probíhající digitalizace byla skvělá příležitost, ale standard DVB-H to skoro nikde nedotáhl do úspěšného konce.

Začátkem 21. století bylo rozhodnuto o velké televizní revoluci – toto médium se mělo po několika dekádách existence zbavit svojí analogové podstaty a přejít na digitální vysílání. Zhruba před dvaceti lety tato digitalizace, neboli přechod na DVB-T, znamenala vynucený nákup set-top-boxů, společně s pozemním vysílám se představily i standardy DVB-C pro kabelové a DVB-S pro satelitní vysílání.

Zhruba v té době bylo jasné, že budoucnost patří chytrým telefonům. Android nebo iPhone tehdy existovaly pouze ve formě nápadů, ale Nokia se svým Symbianem, mobilní Windows nebo PDA Palm jasně ukazovaly, kam se bude vývoj ubírat. A když si dáte jedna a jedna dohromady, je jasné, že jste jen kousek od toho, aby každý mohl nosit v kapse svůj soukromý televizní přijímač, což bylo vzhledem k tomu, že tehdy řadu domácností okupovaly obrovské CRT obrazovky, docela revoluční počin.

Z dnešního pohledu se něco takového zdá jednoduché a samozřejmé: pustíte aplikaci svého poskytovatele nebo daného programu a prostřednictvím rychlé wi-fi nebo sítí 4G/5G máte před očima požadovaný program. Jenže nesmíme zapomenout na to, že mluvíme o době, kdy EDGE připojení stačilo sotva na práci s textovými maily a ani mnohé domácí přípojky nestačily na streamování videa v rozumném rozlišení.

Bylo tedy jasné, že pro sledování v mobilech musí přijít nový standard, a tak vznikl DVB-H (H jako Handheld), který byl odvozen z DVB-T, ale pracoval s odlišnostmi danými mobilitou přijímačů. Bylo potřeba zajistit nižší energetickou náročnost, lepší příjem signálu i bez velkých antén, zatímco kvalita pro malé obrazovky nemusela být příliš vysoká. To vše bylo popsáno v normě EN 302 304 z listopadu 2004 a během následujících let se začalo testovat nebo spouštět.

Dnes už neudržované stránky dvb-h.org ukazují, že ve většině zemí došlo jen k testovacímu provozu, ale už ne ke spuštění komerční služby. Proč? Z tehdejšího testu pro časopis Svět mobilů provedeném v listopadu 2006 vybírám hlavní postřehy:

  • K příjmu byl nutný speciálně upravený telefon.
  • Potěšilo nás rozlišení 240×320 pixelů, které bylo lepší, než tehdejší možnosti streamovaného videa.
  • Signál z vysílače na Strahově šel chytit i na opačné straně města, ale jen u okna a s telefonem se nesmělo hýbat.
  • Na jedno nabití vydržel telefon přijímat mobilní signál DVB-H jen tři hodiny.
Při testování DVB-H v roce 2006 se nám líbilo, že obraz je tak kvalitní, že jdou přečíst titulky zpravodajských stanic.

Jak je patrné, technických problémů bylo více než dost, a ne všichni chtěli riskovat a přinést zákazníkům takový druh služby. Současně se také začaly stavět 3G sítě a na obzoru se rýsovalo LTE. Pro operátory bylo samozřejmě lákavější „prodávat“ televizi ať už jako IPTV službu nebo platbou za data, zatímco DVB-H musí stejně jako běžné televize spoléhat jen na příjmy z reklamy.

Ve většině zemí (včetně ČR) se tak DVB-H nedostalo dál než do testovací fáze, v komerčním provozu pak vydrželo spíše měsíce než roky. Výjimkou jsou méně rozvinuté trhy, kdy televize v mobilu nějakou dobu suplovala pozemní vysílání. Vedle Indie to byla například Ukrajina, která se stala poslední zemí s celoplošným vysíláním v DVB-H, které se v průběhu roku 2019 začalo měnit na DVB-T2.

Dvakrát do téže řeky?

Už dlouho před tím ale bylo jasné, že DVB-H a všechny jeho klony (včetně plánované satelitní varinaty!) byly komerční neúspěch a že syntéza mobilních telefonů a televizního vysílání nakonec proběhne úplně jinak. Proto vás nejspíše překvapí zmínka o tom, že se testuje technologie 5G Broadcast, o které jsme psali na mobilenetu.

5G Broadcast přitom představuje nový vysílací standard využívající výhod DVB-T2. Jak uvádí CRA, jde o nejefektivnější a energeticky nejšetrnější možnost využití frekvenčního spektra pro televizní vysílání, neboť dokáže doručit multimediální obsah na mobilní telefon i bez toho, aby byl připojený k mobilní síti a měl v sobě SIM kartu,“ popisují službu České radiokomunikace, které test provádějí s tím, že by ji měly zvládat i současné telefony, byť s drobnou úpravou softwaru.

Na první pohled se zdá, že tento nový standard řeší řadu problémů svého předchůdce. Nebude to ale spíše vlamování se do otevřených dveří, které nakonec také vedou do další slepé uličky? Na to odpoví až čas.

Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nejživější diskuze