Přemýšleli jste někdy nad tím, co znamená název nejpopulárnější streamovací služby YouTube? Výrazem „roura“ označují obyvatelé Londýna svou podzemní dráhu, ale častěji se tak přezdívá televizor. To proto, že po většinu života tohoto média byl odkázán na skleněnou trubici. Základ tohoto názvosloví byl položen dávno před vznikem internetu i samotné televize.
Nejstarší verze katodové trubice byla známá jako Braunova trubice, kterou vynalezl německý fyzik Ferdinand Braun v roce 1897. Jednalo se o studenou katodovou diodu, modifikaci Crookesovy trubice s fosforem pokrytou obrazovkou. Braun jako první přišel s myšlenkou použít CRT jako zobrazovací zařízení. Braunova elektronka se stala základem televize 20. století.
Katodová trubice (CRT) je vakuová trubice obsahující jedno nebo více elektronových děl, která vysílají elektronové paprsky, jež jsou použity k zobrazení obrazů na fosforeskující obrazovce. Obrazy mohou představovat elektrické průběhy na osciloskopu, snímky videa na analogovém televizoru, digitální grafiku na monitoru počítače nebo jiné jevy, jako jsou například obrazovky radaru.
Braunova trubice byla použita coby televizor v roce 1911, kdy Boris Rosing a jeho student Vladimir Zworykin vytvořili systém, který používal mechanický zrcadlový bubnový skener k přenosu velmi hrubého obrazu. Název televizor je však nadnesený, protože kvůli zpožděním v celé soustavě bylo možné promítat pouze statické obrázky. Přesto se však tato technologie ukázala jako nejslibnější pro nově vznikající médium. První komerční produkt byl uveden v roce 1922. Zmínka z Japonska z roku 1926 ukazuje, že už tehdy se tato země drala na vrchol technologické velmoci, když zde byl představen televizor, který posouval možnosti tím, že zobrazoval celých 40 řádků. (Pro srovnání, dnešní SD standard jich má 540 nebo 576, HD 720 a FullHD obligátních 1080.)
V druhé polovině třicátých let se televize naučila vysílat živě a pravidelně. Nástup nového média však zpomalila válka, a tak se mezi masy začala dostávat až od padesátých let dále.
Přidává televize kila?
CRT televizory byly v porovnání s dnešními malé, s nízkým rozlišením, náročné na spotřebu i prostor. Jejich sledování nebylo příliš příjemné na oči a některé starší modely měly dokonce problém s nebezpečným zářením, které pronikalo skrz obrazovku. Přesto se však rozšířila tato technologie a když přišly první osobní počítače, sloužil televizor jako jejich zobrazovadlo, než ho nahradily specializované počítačové monitory.
V tomto kontextu působí úsměvně jedna z malých nevýhod, která však ukazuje, jak nečekaně velký vliv mohou mít technologie na lidskou společnost. Aby paprsky vysílané z jednoho bodu dopadaly na obrazovku ve stejnou dobu, měla by mít ideálně tvar koule. A skutečně: první televizory vypadaly spíše jako dno baňky, vypouklý tvar byl pak zřetelný i u dalších přístrojů až do devadesátých let, kdy nové technologie umožnily vznik plochých obrazovek, které měly konkurovat jiným zobrazovacím způsobům.
Vypouklý tvar však nepatrně zkreslí obraz a to tím způsobem, který se pak označuje, že televize „každému přidá pět až deset kilogramů“. Režiséři pak začali volit raději velmi hubené herce, například nástup popularity modelky a herečky Twiggy v druhé polovině 60. let se přesně kryje s rozmachem televize.
Ať už byly nedostatky jakékoli, CRT monitory a televizory naprosto opanovaly trh a s jejich postupným nahrazováním se v masovém měřítku začalo až před sklonkem milénia. Zajímavé je, jak dlouho musely konkurenční technologie čekat na své prosazení. Plazmový displej byl popsán už v roce 1936, displej založený na tekutých krystalech (LCD) byl objeven v roce 1964 a první prototyp LED displeje se rozběhl v roce 1978.
