Vítejte u dalšího dílu, kde vyvracíme nejčastější mýty, které ale nejsou tak úplně pravdivé. Dnes se zaměříme na vcelku novodobý trend, a tím je veganství. Nebudeme se tak úplně bavit o tom, že rozhodnutí stálo na tom, že někdo prostě zvířata jíst nechce, ale spíše o té ekologické stránce. Říká se totiž, že vegani méně zatěžují planetu, jelikož chov dobytka, zejména skotu, má velký vliv na emise, které končí v ovzduší. Jenže ani být veganem není vždy zcela ekologické. Dnes se zaměříme na potraviny, které k ekologii také příliš nepřispívají.
Některé potraviny mají vysokou ekologickou stopu
Je pravda, že konzumace živočišných produktů, hlavně z průmyslových chovů, má obrovský ekologický dopad a není divu, že rostlinná strava se ve srovnání s tím zdá jako jasně lepší volba. Jenže ne každá rostlinná potravina je automaticky ekologická. Některé plodiny, které jsou v rámci veganství velmi populární, mají naopak poměrně vysokou ekologickou stopu.
Příkladem je avokádo, které je velmi populární a je považováno za superpotravinu. Na jeho pěstování je ale potřeba obrovské množství vody – podle BBC je to v létě denně až 209 litrů vody na jeden větší strom. Avokádo se navíc často pěstuje v oblastech s nedostatkem vody, například v Mexiku nebo Chile.
Dalším problémem je doprava. Mnoho veganských potravin, zvláště těch exotických, musí cestovat dlouhou cestu, než se dostanou na náš stůl. Dovážené potraviny, jako je kokosový olej, mango, chia semínka, ale i jahody či meloun, se často přepravují letadlem nebo lodí přes půl planety. To znamená další emise a znečištění. Když pak porovnáme například lokální jablko s exotickým ovocem, nemusí být veganská volba vždy ekologicky výhodnější.
Některé další oblíbené veganské suroviny mohou mít nečekaně vysoký dopad. Například čokoláda – i když je rostlinná, její výroba často souvisí s odlesňováním. Sója, ačkoliv je jedním z hlavních zdrojů bílkovin pro vegany, má také špatnou pověst. Studie z roku 2023 zjistila, že produkce sóji v Indii vede k odlesňování a sójové plantáže zabírají půdu, která by mohla do země přinést větší potravinovou stabilitu. Podobně je na tom i palmový olej, kvůli kterému jsou káceny lesy. U nás se ale již běžně setkáváme s potravinami, které mají uvedeno, že jsou bez palmového oleje.
Problémem je i zpracování potravin. Často totiž veganská strava obsahuje výrobky, které jsou průmyslově zpracované. Různé náhražky masa, rostlinné párky, „veganské“ sýry nebo umělé burgery mohou být sice bez živočišných složek, ale obsahují spoustu přísad, jsou zabalené v plastech a jejich výroba spotřebuje spoustu energie. Navíc nejsou vždy zdravé – obsahují nasycené tuky, sůl a chemické stabilizátory.
Skutečný dopad na životní prostředí nezáleží jen na tom, jestli je něco veganské nebo ne, ale jakým způsobem to vzniklo, odkud to je a jak to jíme. Pokud někdo jí hlavně sezónní zeleninu, luštěniny, brambory a ovoce z místních zdrojů, pak je jeho veganský jídelníček skutečně šetrný. Pokud ale jí exotické ovoce, veganské fast foody a dovezené polotovary, ekologický přínos může být minimální.
To samé platí i obráceně. Maso z průmyslových velkochovů je z hlediska ekologie velmi špatnou volbou. Pokud ale někdo občas konzumuje maso z malé, místní farmy, kde se zvířata pasou volně, ekologická stopa je podstatně nižší.
