V tomto díle se zaměříme na jeden z nejznámějších politických procesů, který vedl k justiční vraždě. Milada Horáková se narodila v roce 1901 jako Milada Králová. Vystudovala práva a později se vdala za Bohuslava Horáka. Společně po okupaci vstoupili do protiněmeckého odboje, na základě čehož byli zatčeni v srpnu 1940 gestapem. Při výsleších byla bita, fyzicky i psychicky týrána, jen aby z ní dostali informace, které však neřekla. Sdělila schválně pouze to, co již gestapo vědělo. Po ukončení výslechů byla převezena do Terezínské pevnosti, kde vypomáhala na marodce a později v roce 1944 se dostala před soud v Drážďanech. U soudu byl navržen trest smrti, ale nakonec byla odsouzena na osm let.
Po ukončení 2. světové války se opětovně setkala s manželem, který přežil pochod smrti a zapojila se do politiky tím, že obnovila své členství v České straně národně sociální. Po únoru 1948 však byla zbavena veškerých funkcí a v březnu na protest proti komunistickému jednání složila poslanecký mandát. V září ji STB přišlo zatknout do zaměstnání a manžela chtěli zatknout doma, tomu se však podařilo utéct oknem. Chtěl svoji ženu varovat, ale už to bohužel nestihl a nikdy se spolu již neviděli. Po zatknutí Miladu Horákovou opět bili a mučili. V tuto dobu se začal chystat obrovský proces, při kterém bylo obviněno celkem 13 lidí z velezrady a špionáže. Ačkoliv byly výpovědi nacvičeny, i přesto před soudem Milada Horáková přiznala, že s komunistickým pučem nesouhlasí, tím se tak doznala viny. 8. června 1950 byly oznámeny konečné rozsudky, které znamenaly pro pět lidí dlouhodobé vězení, pro čtyři doživotí a čtyři tresty smrti, mezi které spadala i Milada Horáková. Jednalo se tak o jedinou ženu, která byla v rámci komunistických procesů odsouzena k smrti. Další takové odsouzení se stalo již jen v Albánii a Sovětském svazu.
Odvolání proti rozsudku bylo okamžitě zamítnuto, a to i přestože o milost psali lidé, jako byl Albert Einstein, Eleanor Rooseveltová nebo Winston Churchill. Samotná Horáková odmítla o milost požádat. Tři dny před smrtí, 24. června 1950 napsala dopisy svým nejbližším, které však obdrželi až v roce 1990. Den před popravou jí bylo umožněno vidět se se sestrou a jejím manželem a svojí dcerou Janou. Až v tuto chvíli se dozvěděla, že ji chtěl manžel varovat a podařilo se mu uprchnout do Německa. Později se přestěhoval do Ameriky, kde i v roce 1976 zemřel.
JUDr. Milada Horáková byla popravena oběšením 27. června roku 1950 na dvoře pankrácké věznice v 5:35 hodin. Byla oběšena jako poslední ze čtyř odsouzených a trvalo téměř 15 minut, než se po zahájení popravy udusila. 3. července 1968 Nejvyšší soud v ČSSR zrušil všechny rozsudky odsouzených. Její dceru nejdříve vychovávala její sestra a později se odstěhovala za otcem do Ameriky, kde dodnes žije. Odsouzena za tyto činy byla pouze jediná osoba, která se soudního procesu dožila. Ludmila Brožová-Polednová byla v roce 2008 odsouzena na 6 let nepodmíněně za podíl na justiční vraždě. Václav Klaus ji o dva roky později udělil milost, kterou odůvodnil jejím vysokým věkem.
Podíváme se i další události tohoto týdne. 1. července 1908 byl zaveden signál SOS jako celosvětový standard volání o pomoc. Jedná se o nejznámější tísňový signál v Morseově abecedě. Signál 3 teček, 3 čárek a 3 teček je mezinárodně uznávaný a značí volání SOS. Tento signál byl převážně používán pro námořní dopravu a poprvé byl použit v roce 1909 poté, co britská loď narazila na útes.
V tomto týdnu se také stala tragická událost ve vesmíru, a to 29. června 1971, kdy skončila sovětská vesmírná mise smrtí tří ruských kosmonautů. Uvnitř kosmické lodi byli kosmonauti Vladislav Nikolajevič, Viktor Ivanovič Patsajev a Georgij Timofejevič Dobrovolskij. Jednalo se o první posádku, která kdy nastoupila na vesmírnou stanici Saljut 1 a strávila na ní 23 dnů. Při návratu na Zem však došlo v kapsli ke snížení tlaku a všichni tři kosmonauti se udusili.
