Už od mala vyrůstáme s přesvědčením, že smrt je nevyhnutelná součást života. Od květin na zahradě až po lidi – vše živé jednou zemře. Přesto tohle smýšlení není tak úplně pravdivé. Lidstvo se snaží už staletí přijít na elixír mládí a zjistit, jak zůstat co nejdéle mladý, zdravý a umřít co nejpozději. Ano, máme tu plastické operace a nejrůznější krémy a procedury, ale nikdo neumí člověka omladit tak, aby žil například 150 let. Mezi živočišnou říší ale najdeme výjimky, které vlastně mohou žít věčně.
Medúza a hydra
Jedním z nejpozoruhodnějších příkladů je medúza Turritopsis dohrnii, přezdívaná „nesmrtelná medúza“. Tento živočich má totiž podle bbcearth.com schopnost navrátit se po dosažení dospělosti zpět do stádia nezralosti, podobně jako kdyby se motýl změnil zpátky v housenku. Tento biologický trik, který se vymyká běžnému fungování všeho živého, umožňuje této medúze potenciálně uniknout stárnutí a tím i smrti.
Dalším zajímavým tvorem z říše zvířat je hydra. Jedná se o sladkovodního živočicha z čeledi nezmarovitých. Nepředstavujte si tedy mytologickou hydru s dračími hlavami – tento tvor je daleko menší. Jeho „receptem“ pro nesmrtelnost je neustálé vytváření nových buněk a zároveň odumírání starých. To vede k tomu, že se hydra dokáže neustále omlazovat a nestárne.
U lidí je to jinak
Vědci se snaží od těchto nesmrtelných živočichů přijít na to, jak by mohli tyto informace využít i pro lidi. Jenže to není tak jednoduché. Medúza je prakticky tvořena z vody a hydra je asi 10milimetrový živočich, který nemá orgány. Lidské tělo je daleko složitější, ale i to umí některé části regenerovat. Jak uvádí livescience.com, příkladem jsou tomu játra, která se umí „opravit“ a regenerovat. Jenže ne všechny buňky v našem těle jsou stejného typu. A ty ostatní postupně stárnou, a tak stárneme i my. Neumíme se totiž zbavit starých buněk a ty nahradit novými.
Vědci v roce 2021 studovali lidský organismus a jeho schopnost přežití a ve zveřejněné studii uvedli, že lidské tělo je schopno dožít se 120 až 150 let. V tomto období totiž dojde k úplné ztrátě schopnosti těla zotavit se z nemoci či zranění. Aby tedy bylo možné tuto hranici překonat, bylo by potřeba zastavit stárnutí buněk a také předejít nemocem.
Z biologického hlediska je stárnutí stále záhadou. Vědci se dlouho domnívali, že se jedná o nevyhnutelný důsledek opotřebení a genetického programu. Novější teorie však naznačují, že stárnutí může být i vývojem evoluce. Ta upřednostňuje reprodukci, ne dlouhověkost. Pokud tedy jakýkoli tvor přežije do věku, kdy se může rozmnožit, jeho úkol je z pohledu genetiky splněn – a co se stane poté, příroda už příliš řešit nemusí.
Pro vědce jsou organismy, které se dokážou donekonečna regenerovat, neustálým zdrojem studování a zjišťování, jak by se dalo jejich nesmrtelnosti využít pro lidi. Pokud by se totiž podařilo přijít na to, jak regenerovat lidské orgány, nešlo by jen o vytoužený elixír mládí, daly by se tím vyléčit i nemoci jako je rakovina – vytvořily by se totiž nové buňky, které by nahradily ty poškozené.
