Už od mala máme zafixované barvy, které jsou k určitým objektům neměnné. Tráva je zelená, obloha je modrá a Slunce je žluté. Co když jde ale pouze o iluzi? Pokud jde o Slunce, tak je to pravda. Naše nejbližší hvězda není žlutá, ale bílá. To, v jaké barvě ji vidíme, mají na svědomí barvy elektromagnetického spektra.
Proč se zdá Slunce žluté?
Vnímání našich barev je ovlivněno jejich vlnovou délkou, intenzitou vyzařovaného světla a prostředím. Slunce vyzařuje světlo ve všech viditelných délkách elektromagnetického spektra – od velmi dlouhých infračervených, až po krátké ultrafialové vlnové délky. Podle NASA naše oči mají tři receptory buněk, kdy každá vnímá různé vlnové délky světla. Pokud jsou tyto receptory zcela nasyceny všemi barvami ve viditelných délkách, mozek vytvoří dojem bílé barvy.
Slunce bychom viděli bílé v případě, že bychom vyletěli nad naši atmosféru. Tedy astronauti z Mezinárodní vesmírné stanice vidí Slunce jinak než my na Zemi. Co tedy mění jeho barvu, je právě atmosféra. Slunce vyzařuje barvy ve všech spektrech – od červené po modrou. Jelikož ve vesmíru neprochází sluneční světlo skrze atmosféru, zdá se jako bílé.
Jakmile projde skrze atmosféru, vlnové délky viditelného spektra jsou utlumeny a modré světlo (kratší vlnové délky) společně s fialovou, se rozptyluje více než delší vlnové délky, jako je žlutá a červená barva. To způsobí, že naše oko vnímá méně modré a více žluté. Tento proces se podle space.com nazývá Rayleighův rozptyl. U západů a východů je rozptyl modrého světla ještě větší a Slunce mění barvu až do červena. V pravé poledne naopak vidíme Slunce nejsvětlejší, jelikož jednotlivé barvy procházejí nejmenší částí zemské atmosféry.
Jak se klasifikuje naše Slunce?
Slunce je naše nejbližší hvězda, která spadá do třídy žlutých trpaslíků. Jedná se o žhavou kouli plazmatu z vodíku a helia, která je umístěna uprostřed naší Sluneční soustavy. Od Země je vzdáleno 150 milionů kilometrů a je asi 100krát širší než Země. Díky sluneční gravitaci je naše Sluneční soustava stabilní a všechny objekty, které se zde nacházejí, kolem Slunce obíhají. Nejde tedy jen o planety, ale i o asteroidy, komety a planetky. Podle NASA okolo Slunce obíhají desítky tisíc asteroidu a až tři biliony komet.
Slunce začalo vznikat přibližně před 4,6 miliardy let, kdy jej obklopoval disk plynu a prachu, z něhož později vznikla Sluneční soustava. Ačkoliv Slunce žádný život hostit nemůže, jeho energie je nezbytná pro život na Zemi. Bez slunečního svitu by naše planeta vymřela a stala se neobyvatelnou.
V jádru Slunce je teplota přibližně 15 milionů stupňů Celsia, což je dostatečné pro udržení jaderné fúze. Ta zabraňuje, aby se hvězda do sebe zhroutila. Jednou k tomu ale stejně dojde. Odhadem za 5 až 6 miliard let Slunce vyčerpá veškerý vodík a tím tak započne jeho závěrečná fáze. Ke konci svého života začne expandovat a měnit se na červeného obra. Dá se předpokládat, že v této fázi se Slunce roztáhne až k oběžné dráze Marsu a kamenné planety tak budou zničeny. Slunce se bude postupně ochlazovat, až z něj za několik miliard let zbyde jen bílý trpaslík.
