Vítejte u dalšího dílu Stalo se. Dnes si řekneme něco o Janu Palachovi i o královně Viktorii a jejímu vladaření, které je označováno jako viktoriánské období. Začneme v Česku, kde se 11. srpna 1948 v Praze narodil Jan Palach. V roce 1966 odmaturoval na gymnáziu, které se v roce 1990 přejmenovalo na Gymnázium Jana Palacha. Kvůli svému původu nebyl v roce 1966 přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy i přesto, že přijímací zkoušku udělal. Z tohoto důvodu začal studovat na Vysoké škole ekonomické.
V roce 1968 se pokusil znovu dostat na Filozofickou fakultu a tentokrát již uspěl, ještě tentýž rok odjel na studentskou brigádu do Sovětského svazu a vrátil se jen pár dní před invazí. V říjnu odjel do Francie na brigádu, kde v té době probíhaly studentské nepokoje, kterými byl velmi ovlivněn. Začal se zúčastňovat protestních akcí proti okupaci – jelikož však neviděl žádný výsledek, začal uvažovat o akci, kterou by vyburcoval zájem u celé společnosti.
Podle janpalach.cz přišel 16. ledna 1969 přibližně ve 14:25 k národnímu muzeu na Václavské náměstí v Praze, kde se nejprve načichal éteru, pak se polil benzínem a zapálil. Jako hořící pochodeň běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici – tam se ho kolemjdoucímu podařilo uhasit kabátem a byl ihned převez na Kliniku popálenin v Legerově ulici, kde s ním natočili krátký rozhovor o tom, proč tento čin udělal. Z rozhovoru jde slyšet, že byl velmi utlumen léky proti bolestem, ale i tak uvedl, že ho popáleniny velmi bolí.
Jan Palach zemřel na následky popálenin jen tři dny po činu, tedy 19. ledna 1969. Touto událostí chtěl poukázat na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy a totalitnímu režimu v tehdejším Československu. Václav Havel v té době natočil pro televizi projev, kde spoluobčany žádal, aby nepáchali morální sebevraždy a po celém Československu během ledna probíhaly okupační stávky studentů.
Pohřeb měl Jan Palach 25. ledna. Několik desítek tisíc lidí šlo smutečním průvodem na tehdejší náměstí Krasnoarmějců – dnešní náměstí Jana Palacha. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V roce 1973 byly jeho ostatky bez souhlasu pozůstalých zpopelněny a uloženy ve Všetatech. V roce 1990 byla urna vrácena na Olšanské hřbitovy. Palach získal in memoriam Čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu. V roce 2018 byl o jeho životě natočen film – premiéru měl v den padesátého výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Přesuneme se do 19. století, kdy ve Spojeném království vládla královna Viktorie. Narodila se 24. května 1819 v Londýně jako Alexandria Victoria. V době jejího narození vládl král Jiří III. Jeho tři starší synové neměli žádné žijící potomky, Viktorie se tak stala jediným legitimním dítětem králova čtvrtého syna Eduarda. Její strýc – král Karel IV. – zemřel na zástavu srdce 20. června 1837, princezna Viktorie se tak stala královnou.
Korunována byla 28. června 1938 a jako první si pro své panování zvolila Buckinghamský palác. Podle britannica.com se provdala až jako královna, a to 10. února 1840 za svého bratrance prince Alberta. Jejich prvním potomkem byla princezna Viktorie, která se narodila 21. listopadu 1840.
Za její vlády se stala z Británie světová velmoc. I díky průmyslové revoluci a silnému námořnictvu. Za její vlády se počet obyvatel téměř zdvojnásobil a byla vystavěna kanalizační soustava i rozvody plynu pro teplo a světlo. Od roku 1882 bylo na veřejných místech v Londýně používáno elektrické osvětlení Její vládnoucí období je označováno za viktoriánské a značí průmyslový, vědecký i politický rozvoj.
Královna Viktorie vládla 63 let a 7 měsíců. V délce vládnutí ji překonala pouze její prapravnučka – královna Alžběta II., která vládla 70 let. Podle britannica.com zemřela po krátké nemoci 22. ledna 1901 na ostrově Wight a pohřbena byla 2. února v mauzoleu vedle svého manžela Alberta.
